Má se výuka měnit?

Naše děti jsou odmalička obklopené technikou. Používají počítače, chytré mobily, poslouchají MP3, jsou denně na facebooku, vyjadřují se prostřednictvím SMS zpráv nebo videí na youtube, ... a navíc to umějí všechno daleko lépe než my.
S tím nic nenaděláme. Řečeno slovy Cimrmana: „Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co se s tím dá dělat“. 
V jednadvacátém století se nám podaří jenom velmi těžko přesvědčit studenty, aby nahradili možnosti budování imaginárních měst a vztahů v SIMs tím, že si vezmou klacík a půjdou kreslit kružnice do písku.
Co s tím? 
Můžeme nadále rozšiřovat propast mezi školním a mimoškolním světem tím, že se budeme před moderními technologiemi uzavírat, budeme techniku líčit jaké démona, který odtrhuje děti od vztahů, sportu, komunikace, od opravdových znalostí a dovedností, prostě od skutečného života. (Ale mezi námi, co je to ten „skutečný život“? Kdo to určuje? Prezident? Ministr školství?)
Nebo se můžeme pokusit hledat cestu, která ukáže nejen studentům ale i rodičům a učitelům, že technika není jenom zábava, ale že může sloužit jako zajímavý a dokonce prospěšný výukový doplněk. Že se jejím prostřednictvím mohou něco naučit, mohou rozvinout své schopnosti, že odpadají vzdálenostní bariéry při komunikaci a že pokud ji budou ovládat (a tím není myšleno hrát hry a „facebookovat“), ušetří jim plno času, práce a starostí. )*
Uvědomme si, že technologie jsou všude a pro žáky je nutností umět je používat inteligentně. Nelze předvídat jaké konkrétní programy budou používat naši absolventi za 5 let ve svých budoucích zaměstnáních (některá z těchto „budoucích“ zaměstnání v současnosti ještě ani neexistují), ale dá se očekávat, že pokud se naučí aktivnímu přístupu ke zvládání současných technologií, nebudou mít s adaptací na novinky problémy ani v budoucnu.
Z tohoto důvodu se Dvořákovo gymnázium a SOŠE v Kralupech nad Vltavou pustilo do projektu eVIK (výuka, individualizace, koučink). Projekt by měl, kromě práce s technikou v hodinách, přinést zásadní změnu v pojetí učitele: Moderní učitel by měl být především kouč a poradce, který vede žáky procesem výuky nejen k získání znalostí, ale hlavně k rozvoji schopností a dovedností v návaznosti na konkrétní obor. 
Cílem projektu je individualizovat výuku pomocí vhodného využití techniky (tablety, notebooky v režimu 1:1, tzn. jeden žák - jeden tablet resp. notebook), vytipovat oblasti ve školním programu, kde má tento způsob výuky smysl. Hledat učivo, kde se podaří pomocí počítačů, tabletů, mobilních telefonů, měřících zařízení dosáhnout větší efektivity, než by se to podařilo pouze klasickými výukovými metodami. Umožnit žákům postupovat svým vlastním tempem. Motivovat talentované a nadané žáky k většímu rozsahu práce.
Naučit žáky využívat techniku takovým způsobem, aby jim sloužila nejen dnes, ale i v budoucnu. 
Na druhou stranu nechceme rázně zatracovat klasickou výuku. Jsou oblasti učiva (a není jich málo), kde je vhodnější „kreslit do písku“ než bezhlavě trvat na používání nejmodernějších přístrojů s technologiemi z NASA. Naší snahou je najít rovnováhu mezi novými a klasickými metodami, aby studenty i nás, pedagogy, práce ve škole bavila a měla smysl. 
A pevně věříme, že se nám to podaří a že budeme během příštího roku schopni předat výsledky naší práce i dalším zájemcům z řad pedagogů ostatních škol.

Projekt eVIK (výuka, individualizace, koučink), CZ.1.07/1.1.32/02.0132, je financován Evropským strukturálním fondem a rozpočtem ČR v rámci operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost. 

* Autorka si samozřejmě uvědomuje i negativa, která s sebou technika přináší - zdravotní problémy, problémy s komunikací, ztráta soukromí, kyberšikana, závislosti, …, ale myslí si, že je potřeba o těchto problémech s dětmi mluvit, je nutné ukazovat jim příklady dobrého použití, varovat je před nebezpečími a možná si od nich nechat i v něčem poradit.