Ačkoliv dějepis je nedílnou součástí školních osnov, na historii vlastního města (dojíždějící prominou) se často zapomíná, což není dobře. Kralupy sice nemají hrad z 16. století, ani barokní zámek, ale i tak je naše historie všechno, jen ne nudná.

Často se můžeme pozastavit nad tím, proč Kralupy, ačkoliv poměrně staré město s bohatou historií, nemají žádné budovy, které by to mohly potvrdit. Důvod je prostý. Město bylo téměř srovnáno se zemí. A to 22. března 1945 – letos jsme si tedy připomněli 76. výročí této události.

Druhá světová válka se blížila ke konci, ale německá vojska ještě nebyla připravena se vzdát. Spojenečtí velitelé se snažili imobilizovat německé vedení útoky na zásadní podniky v obsazených zemích, které byly zásadní pro zásobování – Škodovka v Plzni atd. Kralupská chemička patřila mezi ně. Provoz v ní byl utlumen, fungovala pravděpodobně pouze jako skladiště. Spojenci buď neměli aktuální informace, nebo se obávali obnovení výroby. Bylo rozhodnuto Kralupol bombardovat.

22. března 1945 bylo jasno, což nakonec bohužel nehrálo žádnou roli. Nálet začal v půl jedné odpoledne. První z devíti vln náletů zasáhla zásobník se zbytky ropy, který se okamžitě vznítil. Hustý dým zahalil celé město, což se později ukázalo jako tragická shoda náhod. Další vlny náletů už totiž probíhaly na slepo – místo „strategických“ bodů Kralup (nádraží atd.) byla zasažena obytná část.

Sirény leteckého poplachu sice byly spuštěny, brzo však byly přerušeny zásahem do elektrického vedení – další tragická shoda náhod. Počet obětí se vyšplhal na 248 (z toho 145 Čechů, zbytek obětí byli převážně němečtí vojáci). V Kralupech v té době stálo 1884 domů – nálet zcela zničil 117 z nich a poškodil dalších 993. Lidé se stěhovali do okrajových čtvrtí, či zcela mimo Kralupy – střed města v podstatě přestal existovat. Několik bomb kvůli dýmu také zasáhlo blízké Neratovice, kde zemřelo 52 obyvatel.

Básník Jaroslav Seifert, který ke Kralupům choval po celý život vřelý vztah a byl zde po své smrti pohřben, nálet popsal ve své básni Úder: „Jen kostel se svou tichou věží zůstal trčet mezi troskami nedotčen. Na jeho podlahu snášeli mrtvé, katolíky, evangelíky i bez vyznání, a chrám je všechny přijímal pod vlídnou střechu.“ (Seifert, 1983)

Kvůli rozsahu zkázy se později začalo říkat, že i Čechy měly své „Drážďany“.

Aby toho nebylo málo, tyto a podobné spojenecké nálety byly později využívány komunistickou propagandou k tvrzení, že Američanům šlo o to, aby zničili průmysl českých zemí. O podobných sovětských náletech se přitom příhodně nemluvilo vůbec.

Dnes už nálet připomíná snad jenom „moderní“ tvář Kralup a pamětní deska na stěně Kralupského kostela, která byla odhalena roku 2000. Domnívám se však, že by se toto výročí připomínat mělo. Pokud ne jako jedna z nejtragičtějších událostí našeho města, tak alespoň jako připomínka těch hrůzných šesti let.

Martina Kálalová

Zdroje informací:

I Čechy měly své "Drážďany". Před 75 lety spojenecké bombardování zničilo Kralupy - Aktuálně.cz. Zprávy - Aktuálně.cz [online]. Copyright © [cit. 28.03.2021]. 

„Nemohli jsme poznat své město.“ Tragické bombardování na konci války zasáhlo Kralupy — ČT24 — Česká televize. ČT24 — Nejdůvěryhodnější zpravodajský web v ČR — Česká televize [online]. Copyright © [cit. 28.03.2021]. Dostupné z:

Zdroje fotografií:

Archiv Městského muzea v Kralupech nad Vltavou

Děkujeme za laskavé svolení fotografie použít.

Ruiny budovy Dvořákova gymnázia po americkém náletu.
Foto: Archiv Městského muzea v Kralupech

Vybombardovaná kralupská knihovna.
Foto: Archiv Městského muzea v Kralupech

Odklízení trosek.
Foto: Archiv Městského muzea v Kralupech

Zničené domy na náměstí.
Foto: Archiv Městského muzea v Kralupech