Po rozsáhlé rekonstrukci hospitalu Kuks a spuštění unikátní aplikace, která údajně umožní virtuálně přemisťovat sochy ctností a neřestí v prostoru, došlo ve východočeském Kuksu k další historické události: v prostorech kláštera dočasně pobýval řád milosrdných sester z DG a SOŠE Kralupy. Sestry z 2. G, 4. G a 6. G milostivě přijaly také několik bratří sekundánů, samozřejmě v přísně oddělených prostorech cel v přízemí konventu.

V nebývalé svornosti zachycovala tato vzácná delegace své postřehy do cestovních deníků, zavítala do hraběcího špitálu, barokní lékárny i hrobky rodu Šporků, kterým se - jakožto vzácným donátorům - hluboce poklonila. Pro rekordní teploty by delegace uvítala i eventuální delší pobyt v kryptě.

Sestry i bratří hluboce rozjímali na duchovní cestě kukským areálem, umělecky ztvárnili všudypřítomnou vodu v rozhlasových minihrách, důkladně si posvítili (v noci baterkou) na ctnosti a neřesti a věnovali se i léčivým bylinám v barokní bylinkové zahradě. Bylo jim dáno zakusit i likérů ne právě chutných, leč léčivých. U noviců a novicek až překvapilo zaujetí Tancem smrti a symboly smrti, zejména lebkou.

Duchovní pouť si poté odbyli na 7km cestě do Braunova Betléma. Bylo až dojemné sledovat, jak se vyprahlí bratři a sestry dělili o tu trochu vody a jídla, kterou si v rámci odříkání a potírání obžerství vzali s sebou. Bratr Matouš prolil dokonce na pouti trochu krve - ničeho však prý nelituje.

Šestice sester pocítila potřebu posílit - pádlováním na Labi - své tělesné schránky, aby byly ve ctnostném životě rovněž fyzicky zdatné a schopné odolávat nepřízním osudu. Jiných deset členů výpravy se dobrovolně nechalo na hodinu zavřít do uzavřené místnosti, aby nalezli vzácnou knihu hraběte Šporka. Zbytek milosrdných meditoval na hřbitově - jak jinak než o smrti - s mrtvolně bledou sestrou Gabrielou.

Věříme, že tato vzácná návštěva se nesmazatelně zapsala do historie barokního Hospitalu a při všech dalších prohlídkách ji budou průvodci vždy zmiňovat.