Náš první den na nové škole začal slavnostním zahájením. To jsme se ještě trochu styděli před novými, staršími spolužáky. Nevěděli jsme, co můžeme v novém prostředí očekávat, ani co se čeká od nás. Co jsme ale věděli, že jako první dobrodružství budeme zažívat adaptační pobyt. Budeme se tedy seznamovat. A to nejen vzájemně, ale také se septimou, která pro nás na následující tři dny připravila program.  Celé to začalo evakuací a odletem na neznámou planetu. Porucha kosmické lodi způsobila nutnost mezipřistání a snaha o sehnání náhradních dílů a opravu lodi. To jsme nečekali. Že budou naši starší spolužáci tak fajn a že se budeme tři dny opravdu dobře bavit, poznáme nové hry, zažijeme vlajkovanou, táborák, diskotéku, divadlo, noční bojovku, dražbu, únos naší třídní učitelky, stejně jako její osvobození a předčilo naše očekávání.

 Už teď víme, že se těšíme, až my budeme za pár let provázet nové primány.

Pondělí po příjezdu byl náš seznamovací den s novou školou. Opět jsme na to dostali skvělé průvodce: zástupce školního parlamentu. Snažili se nám říci a ukázat vše: kde je jaká třída, tělocvična, jídelna, kabinet, jak to ve škole chodí a na co bychom neměli zapomínat. A samozřejmě proč a na co je tady parlament, co již dokázal a co plánuje. Jen jsme si nebyli jisti, zda skluzavka ze střechy školy na zahradu je myšlena vážně. Ale nápad je to dobrý. A u takových věcí chtěla půlka naší třídy být. Tolik se nás totiž hlásilo na zástupce naší třídy. Mohou být jen dva. Škoda.

Nastaly běžné školní dny. Tedy běžné možná pro ty starší. Přes všechny rady a pomoc naší třídní učitelky, ostatních vyučujících i starších spolužáků chvílemi trochu tápeme. Jak v jídelně? Máme jít na tělocvik k tělocvičně nebo čekat ve třídě? Zapomenuté klíče, mobil, heslo k emailu? Co znamená v rozvrhu číslo učebny? A kde ji mám hledat? A vida. Uplynulo několik dní a vše je jinak. Po chodbě již vesele běháme, řešíme třídního mazlíčka, výzdobu naší třídy. A tak jsem se velice rychle stali součástí Dvořákova gymnázia.

 

Gabriela Junášková