Co když jim nebudu rozumět? Tuto otázku si ještě před týdnem pokládal asi každý z osmnácti českých studentů, kteří se od soboty 4. března starali o své partnery z německého Rottweilu. V onen den byla většina studentů z obou zemí tichá a nepříliš komunikativní, ale během nedělního programu stud pomalu opadal.

Já jsem svou německou partnerku vzala ze všeho nejdříve do Světa medúz. Počasí nebylo nejlepší a toto akvárium plné neuvěřitelných živočichů učaruje každému. Po krátké obědové pauze jsme i se sestrou a rodiči vyrazili na Petřínskou rozhlednu, kde jsme zjistili, že se Leonie bojí výšek. Svůj strach však překonala a výhled na Prahu si užila. Poslední zastávkou tohoto dne byla večerní procházka na Matějské pouti, kterou jsme si zpestřili atrakcemi, po kterých začala první pořádná konverzace.

Pondělí začalo procházkou po Kralupech zakončenou návštěvou školy, kde se konalo přivítání Němců panem ředitelem, prohlídka a oběd. Odpoledním programem byl zámek v Nelahozevsi a kostel s kostnicí v Mělníku. Počasí nám nepřálo a po online kroužku angličtiny jsme já, Leonie a moje mladší sestra hrály deskové hry. Člověk by neřekl, jak jsme se u toho nasmály.

Bowling byl programem, na který jsme se těšili nejvíce a zpříjemnil nám tedy úterní ráno. Ačkoli nemůžeme být považovány za profesionály, prohrály jsme s německou studentkou jen tři kola ze čtyř. Po obědu v Bageterii Boulevard, který jsme spojily s dalšími třemi česko-německými dvojicemi nás čekal Pražský hrad, Zlatá ulička a Malá strana. Německá děvčata velmi ocenila stavby a historii, kterou v této části Prahy poznala. Den ještě nekončil a my jsme se vydaly do Duck Boutique na Staromáku a Luxoru na Václaváku. Co jiného bych měla jako knihomolská milovnice kachen turistkám ukázat, že? Večeře poté proběhla ve vietnamské restauraci, kterou nemohu vynachválit.

Středu odstartovala krátká hra v centru Prahy, kterou pro nás připravila paní profesorka Krybusová, na ni navazovalo Muzeum smyslů a oběd opět v Bageterii. Odpolední program byl složen z prohlídky Staroměstské radnice a Staroměstské věže. Orloj jsme bohužel neviděli. Z Prahy se jelo domů, kde jsme měly delší odpočinek a poté jsme se s dalšími holkami vydaly na nakupování na Černý Most. Vlastně jsme toho ani tolik nenakoupily, ale legrace byla.

Čtvrtek byl už pouze o cestě do Kralup, předání studentů zpět do rukou jejich učitelů a loučení. Zpět do školy se nám nechtělo, nechat své partnery odjet také ne, ale uklidňujeme se alespoň tím, že již v květnu nás čeká výlet do Německa.

Veronika Sáblová, 4.G