V neděli ráno jsme vyrazili na třídní výlet vlakem do Jesenného. Po téměř dvouhodinové cestě jsme dorazili na nádraží a vydali se na chatu. Tam jsme měli následující tři dny pobýt.

Vybalili jsme si. Vzhledem k pěknému počasí jsme se vydali na místní koupaliště. Ve studené vodě nikdo nevydržel moc dlouho, i tak bychom byli na koupališti zůstali déle nebýt hladu.Vydali jsme se tedy na cestu do Dřevěnky, asi 3 km vzdálené restaurace v Bozkově. Ještě před jídlem se někteří vydali na vyhlídku na věži kostela. Po dobré večeři jsme se vrátili zpět do chalupy. Tam většina, až na tři dobrodruhy ve stanu, také spala. V noci se spustil déšť.

Ráno jsme se nasnídali a připravili se na pěší výlet do Bozkovských dolomitových jeskyní. Déšť ale neustával a rozhodli jsme se výlet odložit na odpoledne. To už hezky svítilo sluníčko. Cesta k jeskyním nám rychle uběhla. Nebylo to o moc dál, než Dřevěnka. Chvilku jsme počkali na průvodkyni a vstoupili do hlubin země. Proplétali jsme se labyrintem krápníků, betonových cestiček a nebezpečně nízkých stropů. Kolem nás se v kamenných útvarech skrývaly pohádkové bytosti, mimozemšťané a netopýři. Prošli jsme kolem nádherného podzemního jezírka s krokodýly a velbloudy.

Za východem z jeskyní nás zaplavil sluneční svit doprovázený dusnem a teplem. Dali jsme si něco dobrého u stánku a začali vymýšlet nějakou zajímavou cestu zpět na chatu. Většina měla náladu na delší procházku. Velení jsme tedy předali Terce, která tvrdila, že v okolí zná cestu. To jsme ještě nevěděli, co nás čeká.

Zpočátku byla cesta dost podobná cestě do jeskyní. Vše se změnilo, když jsme odbočili do pole, kde měla údajně být cesta. Nemysleli jsme si, že by se cesta mohla stát ještě míň cestou. Slézali jsme z kopce dolů mezi stromy až k něčemu, co měla být cesta. Jakékoliv její náznaky ale rychle zmizely v hustém porostu kapradin. Prodrali jsme se skrz. Podle mapy jsme ale byli na špatné straně srázu s říčkou a museli jsme přelézt. Slézali jsme dolů a děkovali za zapínací kapsy. V říčce si někteří zchladili hlavy a vylezli jsme na druhou stranu. Tam se znovu objevily náznaky cesty. Když jsme narazili na zelenou turistickou trasu, zalila nás úleva. K chalupě už byla cesta jen pěkná.

Večer jsme s buřty usedli k ohni. Netrvalo dlouho a pan profesor Kneblík s Alexem vyndali z pouzder své kytary a začali hrát. Po řádném sladění se k nim přidaly naše líbezné hlásky a do noci jsme si zpívali.

V úterý jsme kvůli špatnému počasí zůstali na chatě, hráli jsme hry a připravili sebe i chatu k odjezdu. K večeru jsme nastoupili do vlaku a dopravili se zpět do našich domovů.

Matyáš Novák a Barbora Prošková, 2.P