O to se pokoušeli kvintáni, a navíc v angličtině. Vysvětlit terciánům v cizím jazyce, co, jak a proč se dělo ve městě Terezín za druhé světové války, je úkol sice těžký, ale ne nezvládnutelný a průvodci ho zvládli na jedničku.

A museli začít od A, totiž vysvětlit, že ghetto nebyl koncentrační tábor ani věznice, kterou najdeme o kilometr dál. Celá výprava začala na nádraží v Bohušovicích, odkud do ghetta od roku 1941 putovaly štrúdly židovských občanů za brány barokní pevnosti. Šli jsme tedy po jejich stopách, četli nápisy na "stolpersteinech", kamenných připomínkách židovských obyvatel. Dověděli jsme se, co má s lokalitou společného atentátník Gavrilo Princip i básník Mácha a kolik armád Terezín kdy dobývalo (0). Stali jsme se svědky židovské svatby, vyslechli židovskou píseň, objevovali, jak žili dospělí i děti v krutých podmínkách přecpaného města, jehož kapacita byla v některých obdobích překročena i 8 - 10krát. Kdo a jak město spravoval, kdo v něm dokázal umělecky tvořit a jak se stalo, že byl o Terezínu natočen idylický snímek, kterému svět uvěřil, a mnoho dalšího. Nakonec jsme se vyškrábali i na jednu z půd s dochovanými kresbami a nápisy ze 40. let. Za úkol dostali mladší studenti ztvárnit na papír, co by asi na zeď jako nucení obvatelé půdy nakreslili sami.

Ačkoliv někteří pro odlehčení tvrdili, že zlatým hřebem programu byly nutrie ve vodním příkopu hvězdicovitého opevnění, aspoň někteří se vrátili domů - zase trošku jiní.