Jak jsme jeli na Tábor
- 16.03.2022
- Sikorová Klára
Někdo jezdí na tábor v létě, my dofáci jsme však na Tábor vyrazili už 4. března. Do jihočeského města nás na brunch pozvali kolegové z tamního gymnázia Pierra de Coubertina. Ukázalo se, že za cizím slovem označujícím kombinaci snídaně a obědu se skrývá kromě výtečného pohoštění i komorní posezení s ochutnávkou DofE.
Místní studenti nám v útulné školní knihovně představovali aktivity, které si v programu DofE plní. Nádherný autorský překlad písničky Demons od Imagine Dragons nám vyrazil dech, stejně jako působivá ukázka karate či historického šermu. Expedice s prohlídkou alespoň dvou hradů za den potěšila historické nadšence mezi námi. Zaujalo nás také žonglování s kužely. “Umím to i s pěti, ale to by tu nesměl být strop,” usmála se žonglérka Anežka a nechala kolovat ručně šité míčky. Mně osobně se asi nejvíc líbily cosplay masky ze StarWars, které vyráběl skromný a nenápadný Danny. Jak se to dělá?!
Velkolepá vystoupení nás zpočátku zaskočila. Připadalo nám, že naše vlastní aktivity jsou neuvěřitelně nudné. Zdání (naštěstí) klame, i v Táboře jsou dofáci, kteří se pro radost věnují prachobyčejnému tvůrčímu psaní nebo kondičnímu běhu. Je skvělé, že jsme zjistili, co všechno se dá v rámci DofE podnikat, minimálně já se trochu víc odvážu, až si budu příště vymýšlet cíle.
Akce byla příjemná, budeme-li někdy chtít uspořádat něco podobného, budeme vědět jak na to. :) Prostě to chce hodně jídla a lidi, kteří se nestydí předvést, co umí.
Já jsem nejvíc ocenila příležitost bavit se s studenty z jiné části republiky, ptát se na jejich zkušenost s DofE (nebo i studiem dějepisu). Věřím totiž, že každý člověk, s nímž mluvíte, vám něco dá. Tihle dofáci z Tábora mi rozbili mnoho stereotypů, o kterých jsem ani nevěděla, že je mám. Bavit se s klukem, který umí šít, byl prostě životní zážitek. XD
Krásný den měl jedinou vadu - vzhledem k časové náročnosti cesty jsme museli domů mnohem dřív, než by se nám zamlouvalo.
Upřímně doufám, že kolegům z Tábora brzy oplatíme pozvání.
Autorka textu: Anežka Malínská, 6.G