Když na čundr, tak do mekky Foglarovy, do Posázaví. Když do Posázaví, tak vlakem. Když vlakem, tak s batohy, ve kterých je vše, co potřebujeme. Když vše, tak i hamaka, instantní polívka a ukulele.

Mělo jich být 13, ale dvěma nepřálo štěstí a museli se doma/v nemocnici léčit. Máte-li rádi čísla, bylo jich původně 12 mužů a jedna žena. 4 ze septimy, jeden ze druháku, jeden z kvarty a zbytek - zlatý střed - z centra vesmíru, tedy sexty. 

Někteří poutníci si dělají seznamy toho, co si vzít na čundr, ale proč to neotočit a nenapsat seznam toho, co si vezeme z čundru?

- dvě až tři sady letního oblečení - propocené

- jedny pohodlné boty - zaprášené a ošlapané

- stany a hamaky - zaprášené

- stovky fotografií a videjka:

z podzemí světelského, kde se dá skvěle ochladit a objevit i něco o celém regionu

z kempu Stvořidla, kde bylo v letošním žáru vody jen po kolena, a z kempu Radost, kde jí bylo po pás

ze skvělého samoobslužného přívozu, jehož objevením nám Ondřej Štros ušetřil ošlapané plosky

z ledečského hradu, kde jsme kromě nezbytných šavlí a mečů objevili starožitné hodiny zhotovené v Kralupech a hlavně Foglarovo malé muzeum

- žaludek trochu na vodě z divočejšího stravování 

- opálení víc než luxusní

- pár suvenýrů z nádvoří zámku Ledeč 

- zážitky z hovorů, které byste ve škole rozhodně nevedli, protože prostě "není čas"

- vybitý a přehřátý mobil

 - o 750 Kč v peněžence méně.

Dala bych i víc. Tak zase někdy!