Na dnešním programu bylo malebné město Cádiz, nejstarší město Evropy s historií starou tři tisíce let. Původně byly teda v plánu bílé vesničky (“pueblos blancos”), ale díky neobvyklým dešťům tato destinace nebyla možná. Kdo je z těchto deštů ale nejvíce překvapený, jsou hostitelské rodiny. Moje španělská maminka mě pořád ujišťuje, že tohle počasí není vůbec typické a dokonce mě pozvala, abych k nim v létě přijela. Prý abych si užila slunečné počasí, pro které je Španělsko tak známé. Každopádně zpátky ke Cádizu.

Cesta z El Puerto de Santa María trvá zhruba půl hodinky, takže než jsme se nadáli, byli jsme tam. Byli jsme přivítáni silným větrem, který už obvyklý je. U měst jako je Cádiz, je na denním pořádku. I přes to jsme se nenechali odradit.
Cádiz je nádherné město. Byli jsme se na něj podívat i z výšky, což bych osobně označila jako nejlepší bod dne. Výhled jsme si užili díky věži Torre Tavira. Ale tahle věž není jen tak obyčejná, má něco, čemu se říká: „cámara oscura,” což je takové velké zrcadlo, díky kterému jsme se na celý Cádiz mohli podívat z pohodlí teplé a hlavně bezvětrné místnosti. Celou věží a „cámara oscura” nás prováděl velmi milý průvodce, samozřejmě ve španělštině. Co mě překvapilo nejvíce bylo, že jsem tomu pánovi rozuměla až na pár výjimek úplně všechno. To mi udělalo obrovskou radost.

Kromě návštěvy Torre Tavira jsme všichni ochutnali churros, navštívili jsme Castillo de Santa Catalina a obdivovali cádizskou architekturu.

Nakonec, když už byl čas se s Cádizem rozloučit, jsme se vydali zpátky k autobusu. Cádiz, jako by snad tušil, že odcházíme, se s námi rozhodl rozloučit také. Začalo strašně pršet.

Jedno je jisté, na tuhle návštěvu nikdy nezapomeneme.

Za Erasmus, Hana Gebeltová, 3. S

Děkujeme za podporu programu Erasmus+ a Dům zahraniční spolupráce - DZS.