Od pondělí 20.4. skupina učitelů z naší školy proniká v rámci tzv. stínování programu Erasmus do tajů finského školství.

V gymnáziu Kauriala ve městě Hämeenlinna se účastníme výuky různých předmětů v rámci naší aprobace i mimo ni (například hodina finštiny je nezapomenutelný zážitek) a dalších aktivit školy.

Volný čas se pak snažíme věnovat poznávání místní historie, kultury, způsobu života a ano, i kuchyně. ;-)

Pokus o zdolání finského jazyka vzdáváme - nepřipomíná nic, co známe a i jinak mezinárodně univerzální slova jako "telefon" se tady řeknou úplně jinak. Vystačíme s obligátním Hyvää huomenta, Kiitos a moi moi.

Kromě výuky se seznamujeme i s bohatou činností studentského parlamentu a dalších spolků, s panem ředitelem probíráme různé aspekty fungování školy i školství ve Finsku obecně.
Některé problémy, které tady řeší, jsou nám silně povědomé (negativní dopady sociálních sítí na duševní zdraví a pohodu studentů, absence na hodinách, příprava na závěrečné zkoušky,...), jiné již méně (výuka na NTB s pouze elektronickými zdroji i zápisy a testy či povinná vojenská služba, což je ovšem vzhledem k dlouhé státní hranici a trpké historické zkušenosti s Ruskem pochopitelné).

Jinak se ale při pohledu do tříd při vyučování i na chodby o přestávkách dá říct, že mladí lidé jsou všude stejní. To ostatně i mladí (ehm...) učitelé. :-)

S kolegy jsme konstatovali, že na některé věci bychom si zvykli snadno (úžasné vybavení nově zrekonstruované budovy školy, čistota, školní stravování formou samoobsluhy, žádné dozory na chodbách či v jídelně,...), na jiné hůře (nedělené třídy na některé předměty, dlouhé zimy s teplotami klesajícími k mínus 30,...).

Celkově se dá říct, že ač Finsko jako země nepůsobí na první pohled příliš malebně, záživně a přívětivě, po nějakém čase zjistíte, že je to místo, kde se dá překvapivě příjemně a pohodově žít a že Finové jsou příjemní a milí lidé.

P.S. ten telefon se řekne "puhelinta"