V pátek 25. 1. 2019 si tercie vyjela do Prahy za kulturou. Nejprve v Rudolfinu vyslechla Šostakovičovu Pátou symfonii i s výkladem jednotlivých vět a po posilnění v KFC se přesunula do Městské knihovny. Tam ve 2. patře sídlí G HMP s aktuální výstavou Transformace geometrie, kde jsme měli i odborný výklad k abstraktnímu umění i vystavených obrazům.

Oba kulturní zážitky v nás zanechali hluboké stopy, které jsme se pokusili popsat...

Koncert

Nejvíc se mi líbila první věta. Líbilo se mi, jak Šostakovič kombinoval různé nástroje dohromady a ta hudba mi sedla, jestli chápete, jak to myslím. Bylo velmi zajímavé, jak se z poklidné melodie občas stala taková strašidelná a taková ”rozrušená” hudba. Také sem zkoušela přemýšlet o tom, jaká melodie bude následovat a stávalo se mi, že nakonec byla melodie úplně jiná, než jsem si myslela, ale i přesto tam seděla. Klidně bych tuhle melodii poslouchala každý den.

Nejvíce se mi líbila 1. věta, protože se mi zdála velmi dramatická a cítila jsem v ní příběh. Také se mi v ní líbily žesťové nástroje, dodávaly dynamiku a přesnost. Dalo by se říct, že se mi líbilo, jak tóny byly “opatrně pokládány”. Mám ráda přesnost v klasické hudbě - ta tam přesně byla.

Celá symfonie se mi moc líbila. Nejvíce mě ale zaujala třetí věta. Mimo toho, že byla velmi smutná, byla i rebelijní a úlevná... Za komunistů museli lidé předstírat, že je vše v pořádku, i přesto že jim umřelo mnoho známých či členů rodiny. Smutná bylo podle mě kvůli tomu. Rebelijní byla protože Šostakovič porušil to pravidlo nebýt smutný na veřejnosti. Úlevná byla pro ty, co byli na premiéře a mohli si díky této hudbě konečně zaplakat. Moc se mi to líbilo.

Výstava

Nejvíce se mi líbil obraz 40 000 čtverců od autora Francoise Morelleta, jelikož vypadal jako velký QR code (bohužel nešel naskenovat). Způsob jakým autor tento obraz namaloval mi přišel zvláštní a zajímavý. Autor si vzal telefonní seznam, lichým číslům přidělil jednu barvu, sudým druhou barvu a podle toho jak šla čísla za sebou, na obraz nanášel barvy.

Celá výstava se mi celkově líbilo a byl to velmi zajímavý a na první pohled jednoduchý styl malování, ale myslím si, že to tak ve skutečnosti není. Nemyslela jsem si, že se dá z geometrie udělat takovéhle umění. Všechny obrazy se mi líbilo, ale kdybych měla nějaký vyzdvihnout, tak si nejvíce líbil obraz od Kuna Goschiora s názvem Ultramarínová modř. Na první pohled byl tento obraz velmi uklidňující a takový zajímavý, ale zároveň jednoduchý.

K této výstavě bych jednoznačně přiřadila citát: „V jednoduchosti je krása.“ Nejsem sice moc fanda takhle minimalistických uměleckých děl, ale svým způsobem mě to okouzlilo. Líbily se mi hlavně obrazy, u kterých jsem měla pocit, jakoby se pod nimi něco skrývalo. Pocit, že můžu strhnout svrchní vrstvu a otevřít tak dveře jinému světu plnému neurčita. Jiné obrazy mi zase připomínaly nějakou věc, např. prasklý displej mobilu nebo mapu tratí metra. Ale vůbec se mi nelíbily ty až moc jednoduché obrazy, třeba plátno nabarvené na červeno. Jsem toho názoru, že by tohle zvládl namalovat prakticky každý. Důvod, proč se dílo objevilo na výstavě je, že umělec, který jej namaloval, ho také dokázal výborně obhájit, vysvětlit jeho podstatu a mimoto byl určitě slavný, protože kdybych to namalovala třeba já, tak by to určitě nemělo takový úspěch jako od někoho slavného.

 fotogalerie: https://photos.app.goo.gl/B9ySBBrJbMSfusdd7

Vysvědčení

Letos jsme si předávali pololetní vysvědčení v zasedací síni Městského úřadu v Kralupech nad Vltavou za účasti místostarosty p. Vojtěcha Pohla. Také jsme se od personalistky p. Pulcové dozvěděli, jaké odbory najdeme na MÚ a co tam lze vyřídit. Skvělý zážitek i pohled ze střechy budovy.

Moc děkujeme za milé přijetí a též p. Levému za fotografie.

fotogalerie: https://photos.app.goo.gl/WDXabA5YrfZ9YwKy7