CHKO Kokořínsko jsme navštívili s úsměvem a radostí a zaujetím a radostí a úsměvem. Den první byl úspěšný, když jsme šli metry do chatek. Den dva byl ve mšenském duchu, jelikož jsme navštívili Mšeno, přesněji Květy od Květy, ale tam jsme nešli. Šli jsme do Zmrzlinového ráje, kde nám dali zmrzlinu, když zrovna měli oběd, ale do Ráje jsme nešli. Stavebniny, hračky a drogerie jsme navštívili také, ale hračky neměli. Následoval kulervoucí a srdce zdrcující výlet na „rozcestí (Pokličky)“ a cestou jsme Pokličky Mšenské i navštívili. Cesta byla krutá, jelikož se skládala jen z lezení po pískovcových skalách. Vrtulník jsme ale nepotřebovali, a ještě k tomu jsme dosáhli spoustu vyhlídkových míst, kde jsme vyhlíželi vyhlídky. Na chatkách navařili jsme a karty hráli celý podvečer. Následující den byl den na hradě Kokořín, světla sice nehoří, ale hezké to tam je. Dostali jsme prohlídku od velmi vyspalého pána, který vstával maximálně pár minut před jeho příchodem. Řekl nám, že na hradě byli Špačkové, ale špačky jsme neviděli. Oběd byl, večeře taky. Celý výlet nás pronásledovala krásná pískovcová skála. Byla i studánka, „bezva studánka“. Den poslední nás donutili stoupat do kopce se všemi batohy, ale nikdo z nás naštěstí vrtulník stále nepotřeboval. A taky bylo všude hodně borůvek a jahůdek, každý keřík jsme tak dočista otrhali. Párkrát se poštěstilo a i nějakou tu třešeň jsme sezobli.

Tým 4.G, text inspirovaný avantgardní poezií