na kolech podél Labe

Štítky:

Ilustrační obrázek

V pondělí 26. v 9h jsme vyrazili od školy v počtu 12 cyklistů. Naše cesta vedla přes Veltruský park, Všestudy, Dědibaby, a tak dále až ke zdymadlům u Mělníka. Zde jsme zastavili, abychom se pokochali výhledem na Mělnický zámek. Na další zastávce jsme svým příjezdem donutili zdejší občerstvení otevřít. Zde jsme se osvěžili a zanedlouho vyrazili dál.Cestou kolem vody byl vítr neustále proti nám, takže jsme do Roudnice dojeli úplně vyčerpaní. Ale alespoň nám vyhládlo a mohli jsme si dát pořádný oběd ve zdejší restauraci. Na další zastávce jsme si poseděli na lavičkách u řeky v Lounkách a vyjeli jsme již skoro bez zastávek přes Litoměřice až do Velkých Žernosek. K ubytovně Porta Bohemia jsme dorazili asi v 16h, a protože jsme měli ještě 2 hodiny čas, sundali jsme těžké tašky a s odlehčenými koly jsme zajeli k místnímu jezeru. Tam jsme se převlékli do plavek a vyzkoušeli jsme teplotu vody. Protože jsme se chtěli po celodenním šlapání osvěžit, nevadilo nám, že nebyla teplota nejvyšší. U ubytovny jsme schovali kola do úschovny kol a vydali jsme se do pokojů, kde jsme se převlékli do čistého oblečení a nezbývalo nic jiného, než vybrat vhodné místo na večeři. Nakonec jsme vybrali bistro přímo u řeky, kde jsme si dali guláš, topinky s hovězí směsí nebo třeba sladký štrůdl. Večer jsme se osprchovali a šli spát. Hezky jsme se vyspali a po doplnění zásob jsme vyjeli dál. U Ústí nad Labem jsme vyjeli dlouhý kopec, abychom se podívali na výhled z hradu Střekov. Měli jsme velký hlad a tak jsme rychle zase jeli, abychom se v Děčíně najedli ve zdejší restauraci. Ještě jsme si tam koupili večeři a snídani na příští den. Zatáhlo se a začalo poprchávat, naštěstí však pršet nezačalo a mohli jsme v klidu jet po cyklostezce, kde jsme již začali potkávat německé nápisy. U lázní Bad Schandau jsme již jen našli náš kemp a ubytovali jsme se. Večer jsme si šli individuálně prohlédnout zdejší krajinu a poté jsme si  již celí zmožení lehli do postele. Poslední den našeho výletu jsme se probudili kolem 8 hodin ráno a začali jsme se připravovat na závěrečný úsek cesty. Nasnídali jsme se ze zásob, které jsme si udělali předchozí dny a v 9 hodin už jsme stáli připravení před dveřmi ubytovny. Čekala nás cesta dolů do centra Bad Schandau, kde jsme měli 45 min rozchod. Nakoupili jsme si, co jsme potřebovali a pokochali jsme se krasným náměstím s kašnou a kostelem. A zase do sedel! Tentokrát do Hřenska, místa s úžasnými skalami, což ocenila hlavně lezecká menšina v týmu. Po vyšlápnutí dlouhého kopce na Mezní louku jsme zaparkovali kola do "Úschovny kol" a vyrazili jsme tentokrát pěšky k Pravčické bráně. Hodně z nás litovalo, že si s sebou na pěší výlet nevzalo pití, protože cesta vedla pořád do konce a netvářila se, že by chtěla skončit, ale když jsme spatřili Pravčickou bránu, tak jsme všichni rádi zapomněli na žízeň. Po návratu ke kolům jsme celí šťastní sjeli kopec dolů až k přívozu, který nás dovezl na druhou, nám už známou, stranu řeky. Překvapením bylo, že vítr vál opět proti nám a tak jsme si občas nemohli odpustit pár poznámek na jeho nepochopitelné počínání. Takto jsme dojeli až do Děčína, kde jsme si dali rychlý oběd a spěchali jsme na vlak. Ten nám odjížděl v 15:24 a tak akorát jsme ho stihli a to i přes množství schodů na nástupišti, které jsme museli s těžkými koly překonat. Ve vlaku jsme si nostalgicky zavzpomínali na zážitky, které jsme za poslední dny zažili, utřeli slzy a poté jsme se na kralupském nádraží rozloučili. Domů jsme ale všichni odjížděli s dobrým pocitem a hlavně s novými zkušenostmi a kamarády. Chtěli bychom poděkovat úžasným profesorkám paní Czechmanové a paní Novákové (a jejich manželům) za nezapomenutelný výlet, na který budeme rádi vzpomínat!

Fotky:

https://goo.gl/photos/CxtEnzAdLmnGWWGa9