Dny za školou Český Krumlov

Štítky:

Ilustrační obrázek

Dny za školou Český Krumlov

V neděli 25.6.  v 7:25 jsme se sešli na nádraží v Kralupech nad Vltavou a asi o dvacet minut později jsme se přesunuli vlakem na Masarykovo nádraží v Praze. Díky naší síle a vytrvalosti jsme se s těžkými zavazadly dostali na Hlavní nádraží. Odtud jsme jeli luxusním vlakem s Wi-Fi do Hořic na Šumavě a přestože cesta byla dlouhá, náramně jsme si ji užili. I když jsme měli každý své místo na sezení, všichni sekundáni se namačkali na dvě čtyřsedačky, aby se mohli společně bavit, hrát karty a jíst spolu jídlo. Když jsme konečně dorazili do našeho cíle, tedy do Hořic na Šumavě, opět díky naší fyzičce, jsme vyšli jeden a půl kilometru dlouhou cestu do kopce. Nedivte se, ale přežili jsme to. V našem konečném cíli na nás čekalo ubytování v rekreačním středisku Menfis. Na první pohled ne příliš vábné ubytovací zařízení, bylo více než dostačující, hlavně díky dobrému jídlu a nově zrekonstruovaným koupelnám. Po vybalení našich kufrů, krosen a batohů jsme se rozutekli do různých koutů areálu a hráli mnoho her, jako například ping-pong, přehazku, badminton, či se jenom točili na kolotoči. Ve čtvrt na sedm jsme si pochutnali na kuřeti s rýží a v sedm jsme se dozvěděli něco o následujícím výletu na Dívčí Kámen, jenž se konal další den. Poté jsme mohli do deseti hodin večer vesele skotačit venku nebo si jen tak povídat vevnitř. V jedenáct jsme museli všeho nechat a uvelebit se ve svých postelích.

 

Kateřina Hofmanová, Klára Očenášková a Anežka Zajícová

 

Ráno jsme všichni čile vstali, nejdříve jsme se šli nasnídat a poté jsme plni energie vyrazili na vlak. Ten nás zavezl do jedné vesnice poblíž zříceniny gotického hradu Dívčí Kámen. Po pár minutách chůze jsme ho konečně spatřili a někteří si ho ihned vyfotili. Uprostřed lesa byla veliká zřícenina, která v době výstavby musela být úžasná.

Na pokladně jsme kromě vstupenek dostali i desky s informacemi o hradu, na kterých bylo možno si přečíst vše, co nás o hradu zajímalo (popis jednotlivých částí, historii, proč je zrovna umístěn zde, jak podle pověsti získal své zvláštní jméno…)

Po prozkoumání toho, co z hradu zbylo, jsme se vydali na vlak. Cestou jsme se ještě stavili na kofole, a pak jsme se už vydali na zpáteční cestu na ubytování. Všem se nám výlet moc líbil.

Marta Svobodová, Kristýna Čermáková, Magda Cozlová

 

Vstávali jsme brzy ráno, abychom byli v 7:30 na snídani. V 8:00 jsme se vydali na autobusovou zastávku, která stála asi 200m od ubytování. Autobus vyjížděl asi v 8:24, směr Český Krumlov. Po příjezdu jsme vyrazili do grafitového dolu, kde jsme strávili dopoledne. Po prohlídce jsme vyrazili do “starého města”, kde jsme měli na dvě hodiny rozchod. Když jsme si užívali oběda, spustila se strašná průtrž mračen. Naštěstí netrvala dlouho, a za pár minut zase vysvitlo slunce. Když jsme se všichni najedli, opět jsme se sešli na mostě přes řeku Vltavu. Poté jsme se vydali k tamějšímu zámku, který se nazývá stejně jako město. Když jsme dorazili, uvítal nás zajímavý průvodce, se zajímavou prohlídkou, u které řekněme, jsme se nenudili. Potom, co vše skončilo, jsme ještě prošli zámeckou zahradou, a pak jsme došli na autobus zpět do Hořic. V šest hodin jsme přijeli, krátce na to jsme měli večeři, a pak následovala hygiena a na konec spánek.

 

Patrik Sabolčík, Jáchym Hrňák, Štěpán Huml, Štěpán Červenka

 

 

Vzbudili jsme se poměrně pozdě, protože jsme byli pořádně unavení. Po snídani jsme si šli sbalit. Vyrazili jsme docela brzo, za deset minut deset. Šli jsme na nádraží. Mysleli jsme si, jak náš život bude klidně plout dál, ale objevila se nečekaná nehoda. Ujeli jsme jeden metr, lokomotiva umřela. Cyklisti stávkovali a chudák průvodčí byl bezradný. Nezbylo nic jiného, než čekat na bus. Nejmenovaná paní X nám ovšem znepříjemnila cestu. Myslela si, že jede do Krumlova, ale zapomněla vystoupit. S tím se ovšem nehodlala smířit, protože ONA MUSELA JET DO ČESKÉHO KRUMLOVA. A tak začala průvodčího zasypávat nepříliš spisovnými výrazy. Tím se v buse zvedla debata o inteligenci některých cestujících. Po příjezdu do očekávaného města České Budějovice jsme podnikli masový útok na KFC. Když jsme zaplnili naše vypracovaná bříška, nasedli jsme do vlaku, kde jsme potkali velmi divného spolujezdce, který nám nechtěl uvolnit místa. Pak už jsme jen na Hlavním nádraží v Praze přešli na Masarykovo nádraží a jeli vlakem do Kralup. Po tom, co jsme vystoupili z vlaku, který teplotou připomínal spíše skleník, jsme se rozloučili a vydali se domů.

 

Anežka Zajícová, Veronika Jandová, Madeleine Fraiteur

 

Fotografie